Pod svícnem je největší tma aneb kdo je ten co křičí, kdo je ten co řve?

Tento příběh je o tom, jak se podnikatel roku a ostřílený byznysmen pan Pavel Juříček snaží zakrýt vlastní chyby a schovat se za vymýšlený příběh o tom, jak byl okraden, aby si za každou cenu zachoval tvář… Zde je jeho pokračování a pohled dovnitř celé kauzy, proč se celá situace ve firmě takovým způsobem medializuje a co se zde skutečně kdo snaží zakrýt.

Každá silná skupina se chlubí výroční zprávou. Není to jen povinnost – jde o prestiž. Když jste silní a chlubíte se svým obratem a přínosem k zlepšení hospodářské situace státu, pak dbáte na to, aby i výroční zpráva odrážela svou formou Vaši pracně budovanou image.

A co skupina našeho ostříleného byznysmena – BRANO GROUP? Výroční zpráva za rok 2012 – výborná forma. Jen ten obsah…

(viz Sbírka listin BRANO GROUP, a.s., dokument B 1213/SL 46 zde: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-dotaz?dotaz=brano+group nebo archivní kopie ke stažení zde)

Nebudeme se zabývat celou skupinou a jejím finančním zdravím. Odborníci si na finanční situaci skupiny zcela jistě snadno udělají vlastní názor, my se na to tedy budeme dívat jen jako na kontext celé kauzy. Zaměřme se na problematiku spojenou s kauzou MORA – TOP.

Zpráva nezávislého auditora (strana 14) tvrdí, že: 

„Účetní závěrka společnosti MORA – TOP s.r.o. za rok 2012 vykazovala takové významné nedostatky, že auditor společnosti vydal k této účetní závěrce záporný výrok“.

Jen pro připomenutí, od 26. 1. 2010 do 6. 9. 2012 byl odpovědným jednatelem společnosti MORA – TOP pan Pavel Juříček (viz Úplný výpis z obchodního rejstříku MORA – TOP s.r.o. zde: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-dotaz?dotaz=mora-top nebo archivní kopie ke stažení zde).

Tak kdo může za tyto významné problémy? Jasně, tajemný Maddison Marketing, strašák z Gibraltaru? Jistota ve formě záruky na 5 mil. CZK vůči panu Pořízkovi? Ale to taky nesedí, na to by každý přišel. Na to máme řešení. Nebudeme o tom mluvit, kdo by si toho všímal. Zdůrazníme obraty a úspěchy a pak se obujeme do krádeže továrny. A jak řekli, tak udělali…

Ke společnosti BRANO – Baolu Automotive Parts (Shanghai) Co., Ltd., sídlo firmy Shanghai, Čína, podíl na základním kapitálu 60%, bezprostřední vlastník BRANO GROUP a.s., máme na straně 30 poznámku, že: 

„… ocenění ekvivalencí k 31. 12. 2012 této společnosti bylo sníženo na nulovou hodnotu z důvodu opakujících se ztrát spojených s rozjezdem podniku a rovněž z důvodů absence účetních dat podnikání této společnosti“.

Něco mi to připomíná. Velký mediální nástup do Číny, investice – a opět nejsou účetní data? Podobnost s MORA – TOP asi čistě náhodná – nebo, že by tu byl standard?

Na straně 31 pak máme další komentář: 

„… Položka jiné pohledávky je tvořena úvěry poskytnutými jiným firmám, kde významnou položku tvoří úvěr poskytnutý firmě ÚAMK a.s., který k 31. 12. 2012 činil včetně příslušenství částku 57 532 tis. Kč a obě společnosti se dohodly na průběžném splácení“.

Přesto ale na tuto položku BRANO GROUP tvoří 25% opravnou položku. A na koho že to byla převedena pohledávka BRANO GROUP těsně před podáním insolvenčního návrhu? A kdo že nám to tak zarputile brání stanovisko pana Juříčka a BRANO GROUP v insolvenčním řízení MORA – TOP? Není to právě ÚAMK a.s.? (viz dokumenty ins. řízení zde: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=8767588, https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=12939929, a https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=12916390)

Asi vědí proč…

A skutečná lahůdka pak přichází na straně 34: 

„… V roce 2012 došlo k nabytí právní moci rozsudku NSS spis. Zn. 9 Afs 33/2012-35 a doměření nedoplatku DPPO společnosti BRANO GROUP a.s. v celkové výši 51 989 386 Kč“.

Tak nyní nevím, proč chce skutečně BRANO GROUP přesunout své sídlo do zahraničí, jak hlásá pan Juříček v tisku (odkaz: http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/brano-zvazuje-odchod-z-ceska-1092355). Je v tom skutečně jen problém MORA – TOP?

No vraťme se ale zpátky k situaci v MORA – TOP. Myslíte si, že si kritické situace ve společnosti všimne auditor poprvé až v roce 2012? Podívejme se na výrok auditora k účetní závěrce společnosti MORA – TOP za rok 2011 (ke stažení zde). 

„… Aniž bychom vyjadřovali výrok s výhradou, upozorňujeme na skutečnost, že společnost vykázala v účetní závěrce k 31. 12. 2011 vlastní kapitál ve výši -6 353 tis. Kč a kumulovanou ztrátu společnosti ve výši -110 553 tis. Kč.… Tyto výše zmíněné skutečnosti mohou mít vliv na předpoklad časově neomezeného trvání účetní jednotky“.

Auditor má obavu o další trvání existence společnosti MORA – TOP po prověření jejího hospodaření již v roce 2011. A co na to podnikatel roku 2006? Dne 31. 5. 2011 převádí továrnu MORA – TOP pod křídla BRANO GROUP!

Co víc dodat než: Ukradli mu továrnu??

Tvrdý byznysmen a podnikatel roku 2006 stokrát jinak aneb co se do tisku nedává

Dne 10. 6. 2010 vychází v MF DNES článek „Brano si k autům přibere kotle“ (odkaz: http://ekonomika.idnes.cz/brano-si-k-autum-pribere-kotle-dkq-/ekoakcie.asp?c=A100610_1399634_ekoakcie_spi), který velkolepým způsobem medializoval jednoho z nejvlivnějších podnikatelů v českém automobilovém průmyslu. Byznysmen Ing. Pavel Juříček, Ph.D., majitel BRANO GROUP, a.s. koupil za 2 koruny 70% podíl ve výrobci kotlů MORA – TOP. Firmu koupil jen pár měsíců poté, co mu nevyšel nákup zkrachovalých skláren Crystalex, kde věřitelé dali přednost nakonec jiné nabídce. Navýšil základní kapitál o více než 20 mil. Kč a již za 4 měsíce po vstupu do společnosti ji dostal do zisku. S 80 zaměstnanci se měl obrat firmy zvýšit z 200 mil. Kč na 300 mil. Kč ročně. Světlé zítřky pak sliboval náběrem nových lidí do výroby, získaným novým kontraktem v Rusku a jednáním o další velké zakázce ve střední Evropě.

Krásně se to poslouchá, krásněji se to čte. Taky čekáte velké finále? Přišlo.

Dne 12. 6. 2014 vychází článek stejných autoru pod názvem „Drsná zkušenost podnikatele roku Pavla Juříčka. Přišel o továrnu“. Úvodem autoři zapomněli na to, jak vlastně přišel Ing. Pavel Juříček ke svému podílu v MORA – TOP. Důležité sdělení ovšem přichází o něco níže – pan Juříček zná jméno viníka, zodpovědného za finanční situaci ve společnosti:

„Krátce po koupi však podle svých slov zjistil, že původní majitelé obchodují s Ruskem prostřednictvím gibraltarské firmy Maddison Marketing. Mora sice poslala do Ruska kotle, ale 30 milionů korun za ně přistálo na účtě "zprostředkovateli" z Gibraltaru, kde se zadrhly.“

Zde je potřeba objasnit několik věcí, které jsou ve článku zcela ignorovány. Zaprvé, kdopak je ten tajemný viník – zprostředkovatel z Gibraltaru, na jehož účtu přistálo 30 mil. Kč?

Maddison Marketing je skutečně offshorovou společností, jejímž předmětem podnikání bylo zprostředkování při vývozu zboží do zemí bývalého Sovětského svazu; jejich služeb spol. MORA – TOP využívala od roku 2005, a to z důvodu optimalizace logistiky a zvýšení konkurenceschopnosti dodávek MORA – TOP. Maddison Marketing dodávala produkci MORA – TOP do svobodných celních pásem na území Evropské Unie (konkrétně je jednalo o Free Zone Ostrava v Ostravě-Mošnově na území České republiky a UAB Lavisos Lez Terminalas na území Litvy), odkud bylo zboží následně vyváženo ukrajinskými, běloruskými a ruskými společnostmi do zemí jejich působení. O realizaci těchto dodávek bylo řádně společností MORA – TOP účtováno, proto jsou související doklady dohledatelné v účetnictví společnosti a taktéž v dokumentaci vedené celními úřady České republiky. Zde je také nutné podotknout, že celý proces byl zcela v souladu s platnou legislativou v České republice i v cílových zemích. Společnost Maddison Marketing nemohla a nikdy nerealizovala dodávku produkce do zemí bývalého Sovětského svazu. Zajišťovaní veškerých administrativních úkonů, spojených s dodávkami zboží do svobodných celních pásem na území Evropské Unie a taktéž spravování bankovních účtů Maddison Marketing na území České republiky prováděli zaměstnanci MORA – TOP. Veškeré dokumenty prokazující tato tvrzení a taktéž vznik a personální strukturu Maddison Marketing jsou v dispozici policejních orgánů a jsou součástí spisu vedeného policií České republiky na Krajském ředitelství policie Olomouckého kraje, č.j. KRPM-10892-36/TČ-2010-140080.

Maddison Marketing je nyní prezentován zástupci BRANO GROUP jako jeden z viníků krachu spol. MORA – TOP. Je ovšem při nejmenším zajímavé, že v roce 2011 tuto situaci společnost a její zástupci zdůvodňovali jinak, přičemž obviňována byla jiná společnost. Situaci komentoval opět sám pan Juříček a vrcholový management spol. MORA – TOP ve svém dopise ze dne 6. června 2011 (viz příloha emailu nebo ISIR, dokument č. 6 v oddíle B, odkaz: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=8347951), který byl poslán více než 60 dodavatelům spol. MORA – TOP na území České republiky i v zahraničí, takto:

„… v průběhu posledních 12 měsíců jste byli námi v různé podobě pravidelně informováni o řešení komplikované situace primárně způsobené kolapsem našeho klíčového obchodního partnera v Rusku. Situaci potenciálně nedobytných pohledávek jsme pružně vyřešili odkupem zásob od tohoto partnera ve výši našich pohledávek vůči němu. Důsledkem bylo prudké navýšení zásob v Rusku, jejich prodej postupně řešíme…“.

Zástupci společnosti tedy jednoznačně poukazují na to, že spol. MORA – TOP odkoupila zmiňované zboží přímo v Rusku.

A teď se dostáváme k nejzajímavější části. Byla tato částka – 30 mil. Kč – vůbec někdy poslána na účty Maddison Marketing? Zboží bylo dodáno, odkoupeno zpět a vyskladněno v Rusku spol. MORA – TOP. A za kým byla výše zmíněná pohledávka zaúčtovaná? Právě za gibraltarskou společností Maddison Marketing. Přičemž splatnost největší dlužné částky – faktury na částku 659.672,50 Eur splatné 25. 3. 2011 – se odkládá do 21. 9. 2011 (příloha 1 ke stažení zde), zatímco valná hromada dne 26. 5. 2011 přijímá usnesení:

„Jednatelé Společnosti na základě názoru právních poradců upozornili na existenci závazku společnosti MML vůči Společnosti ve výši 29 mil. Kč, který je již po datu své splatnosti“ (příloha 2 ke stažení zde).

A to je celé – zodpovědnost byla převedena a dokumenty o novém viníku byly na světě.

Dne 10. 6. 2010 ve článku „Brano si k autům přibere kotle“ slibuje Juříček navýšení odbytu v Rusku. Bohužel toto poněkud přehnané prohlášení bylo předčasné a zároveň značně svázalo panu Juříčkovi ruce v tom, že jeho další řízení společnosti prostě muselo být úspěšné, a to za každou cenu. Své slovo evidentně splnil – navýšení obratu přišlo a s ním přišly i nedobytné pohledávky … No a zde musel pan Juříček najít, na koho pověsit zodpovědnost. Offshorová společnost z Gibraltaru – to je přece ideální viník.

No a co tvrzení o oznámení na policii „Předali jsme to policii, ta to za čtyři roky nevyřešila“? Opět rozpor se skutečností. Trestní oznámení na Policii ČR bylo podáno jen několik měsíců před podáním samotného insolvenčního návrhu v červnu 2013, a to s jediným konkrétním cílem – zakrýt svou vlastní činnost (jejíž příklady jsou podrobně popsány v dokumentu, uveřejněném v rámci insolvenčního řízení, odkaz: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=8347951) upozorňováním na skutečnosti, které nejsou trestným činem, v domnění, že se na činnost skutečných viníků nikdy nepřijde.

Jaký závěr si z této kauzy udělat? Zatím se celý příběh rýsuje jako krásný příklad toho, jak se potichu tvoří bílí koně, no ne?

Podnikatel roku honící se za vlastním ocasem aneb komu byla skutečně ukradena továrna?

Středa 11. 6. 2014 se má zapsat do historie justiční mafie s červeným vykřičníkem. Tvrdý byznysmen (jak je často nazýván v médiích), podnikatel roku 2006 Ing. Pavel Juříček, Ph.D., majitel BRANO GROUP, a.s., si se vším důrazem sobě vlastním vyšlápl na konkurzní mafii. Start byl silný s velkou mediální pozorností, za pomoci Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Tvrdý zásah tvrdého byznysmena vyžaduje tvrdou přípravu. Prezentace, vystupování, využití společenské prestiže Svazu průmyslu a dopravy ČR. Vše evidentně pečlivě naplánováno a fázováno veřejnosti. Pravda musí zvítězit, zdálo by se, ale jaká pravda? Ta podnikatele roku, který něco jiného dělá a něco jiného prezentuje veřejnosti, nebo ta skutečná?

Ukradli mi továrnu! Hřímá silně a hlasitě pan Juříček. Ale ukradli ji jemu?

Kauza MORA – TOP je prý «ukázkovým případem konkurzní mafie». Spousta emocí a pocitů prezentovaná tvrdým byznysmenem a nezávislým novinářem. Argumenty, jež jsou podpořené jen a pouze barevnou prezentací BRANO GROUP. Prezentované emoce a pocity jsou opakem pravdy a důkazních materiálů veřejně dostupných v rámci insolvenčního řízení úpadce MORA – TOP. To nevadí, řekli si, převálcujeme to silnou mediální kampaní. Vždyť kdo by naslouchal těm ubožákům – ostatním věřitelům – okolo. Za námi je Svaz průmyslu a dopravy ČR a další. Kdo je za nimi? Jejich pravda – to je v pojetí pana Juříčka evidentně pouze drobná překážka v jeho mediálním tažení. Čím více humbuku a vyjádření, tím méně je pravda slyšet…


V nejbližších dnech zde budou uveřejněny dokumenty, které právě z důvodů popsaných výše, jsou nyní velice „výhodně“ přehlíženy a záměrně ignorovány ve vyjádřeních představitelů BRANO GROUP pro média, tak i přímo představiteli médií. Vše, co zde je nebo bude uvedeno, si každý, kdo má zájem dozvědět se skutečnost, může sám ověřit v insolvenčním (ISIR) či obchodním rejstříku (OR). Veškeré podklady budou označeny tak, aby bylo jejich případné vyhledání jednoduché. Tento blog je pro ty, co si chtějí na celou kauzu vytvořit vlastní názor, zhodnotit průběh insolvenčního řízení, praktiky skupiny BRANO a jejího majitele v této konkrétní kauze a dozvědět se skutečné příčiny úpadku společnosti MORA – TOP.

Každý příběh, i ten «O ukradené továrně», má svůj začátek, zápletku i konec. Společně s Vámi si dovolím ho zveřejnit a společně s Vámi budu sledovat, jaký konec bude mít. Možná je ten konec v rukou nás všech.


Čím více někdo křičí, řve a pláče, tím více musí pravdu ohýbat…